po přečtení velké části diskusních příspěvků na živě.cz – linuxzblizka.blog.zive.cz mě napadlo sepsat těch pár drobností, které se mi na linuxu líbí.
bude zde spíše řeč o konkrétní distribuci, grafickém prostředí a akcelerátoru, tedy ubuntu, gnome a compizu. pro zkratku toto všechno nazývejme „linux“ 😉
jde o uživatelský pohled, tedy o přidanou hodnotu systému pro mé fungování na něm, ať se jedná o sebevětší drobnosti.
1. práce s okny
v systému, ať již se jmenuje windows nebo linux pracujeme s okny. práce s okny by měla být intuitivní, přehledná, příjemná a měla by usnadňovat v práci/činnost, kterou v systému provádíme.
v linuxu se mi např. líbí, že když podržím (levý) ALT, mohu uchopit okno kdekoliv a posunovat (levým myšítkem). praktické a návykové. líbí se mi rovněž použití ALTu a prostředního tlačítka pro změnu velikosti okna. rychlé.
líbí se mi, že okna při přesouvání vlají, přijde mi to blíže realitě, než statické okno – zkuste vzít papír, noviny nebo tričko a pohybovat s ním po místnosti. líbí se mi, že mohu obrazovku zvětšovat pomocí klávesy s logem okna za současného použití kolečka myši. líbí se mi 3D efekty compizu, jako je otáčení krychlí, přepínání oken v kruhu, exposé/scale – náhledy všech oken všech ploch nebo plochy jedné, líbí se mi efekty minimalizaci, maximalizace, otevírání či zavírání oken. líbí se mi rychlé screenshotování compizem. efekty nejsou totiž pouze pěkné, jsou především praktické.
2. virtuální plochy
líbí se mi práce na čtyřech plochách. na první ploše mám prohlížeče internetu, prohlížeč složek nautilus a některé další aplikace. na dvojce jsou komunikační programy thunderbird a esmska. trojka bývá obvykle volná a připravená uspokojit rychlý požadavek pro fungování bez okolí a bez nutnosti minimalizovat všechny aplikace na plochu (tlačítko zobrazit plochu nepoužívám od přechodu na linux). spouštím na ní např. i víceokenní gimp. na čtvrté ploše pak hraje nějaký ten hudební přehrávač, ačkoliv dobře nastavené audacious může běžet minimalizované na kterékoliv ploše.
3. logika grafického prostředí
líbí se mi, že mám v gnome vytvořit složku jako první možnost v nabídce pravého tlačítka. líbí se mi adresář šablony, do kterého když vložím textový soubor, dokument office či jakýkoliv jiný, bude od té doby sloužit v kontextové nabídce pravého myšítka jako základ pro vytváření nových souborů stejného typu a nastavení. líbí se mi, že se nastavení ukládají hned a hned vidím změny, neusím klikat na OK nebo použít, není-li to nezbytně nutné.
4. instalace programů
líbí se mi způsob instalace programů, kdy spustím synaptic nebo softwarové centrum ubuntu a zadám název programu, který se mi automaticky stáhne a nainstaluje jeho nejnovější verze. líbí se mi, že všechny programy nainstalované z repozitářů se automaticky aktualizují a já mám vždy jejich nejnovější verzi. líbí se mi, že jsou programy svobodné. líbí se mi, že mě instalace programů neobtěžují spoustou zbytečných dotazů. líbí se mi, že většina programů je zdarma. líbí se mi, že při instalaci instaluji program a pouze ten, bez žádných nechtěných přídavků.
5. vybavenost distribucí
líbí se mi, že většina linuxových distribucí přichází téměř s plnou softwarovou podporou snad všech činností, které člověk na počítači provádí.
6. schopnosti souborového systému
líbí se mi, že hudební či jiný soubor mohu během přehrávání přejmenovat nebo přesunout, ba dokonce smazat. líbí se mi, že mohu přehrávat stahované video či hudební soubor. líbí se mi spousta dalších věcí, které souborový systém ext4 nabízí a těším se na nasazení btrfs.
7. superuživatel
líbí se mi, že když zadám kouzelnou formulku a pracuji jako root, mohu opravdu všechno. já jsem pánem, nikoliv systém. líbí se mi, že když chci soubor smazat, jde to. vždy.
8. flexibilita systému
líbí se mi, že snad všechno, na co pomyslím, již někdo vytvořil. líbí se mi, že systém mohu překopat od základu, mohu se v něm vrtat, nastavit si každičký jeho kousek jak potřebuji. líbí se mi, že mě systém nebuzeruje.
9. klávesové zkratky
líbí se mi, že si snad ke všem činnostem mohu přiřadit vlastní klávesovou zkratku. líbí se mi, že mohu stejně tak dobře ovládat systém klávesnicí, jako myší. líbí se mi např. možnost přiřadit vytvoření nové složky klávesovou zkratku F7 nebo jinou. standardně si nastavuji klávesové zkratky pro zamykání obrazovky, vysunování dvd mechaniky, přepínání virtuálních ploch, přesunování oken a mnohé další.
10. možnost volby
líbí se mi, že si mohu vybrat grafické prostředí gnome, kde, xfce, lxde či jiné. líbí se mi, že mohu místo panelu gnome používat skvělý avant window navigator. líbí se mi, že může můj desktop vypadat jako windows 7, mac, ale jsem nejradši, když vypadá jako to subjektivně nejlepší ze všech systémů v jednom.
11. komunita i individualita
líbí se mi, že je uživatelů linuxu akorát na to, abych měl o svém oblíbeném písečku přehled. líbí se mi, že mohu být součástí jakési komunity, která se odlišuje. líbí se mi, že nepoužívám to, co všichni. líbí se mi být jiný, originální a že mohu zkoušet nové věci. líbí se mi těšit se z maličkostí.
12. bezpečnost
líbí se mi, že pro linux neexistují viry. líbí se mi, že linux pro svou malou rozšířenost je na okraji zájmu škůdců. líbí se mi, že jsem za svůj systém zodpovědný především já sám.
13. svoboda a legalita
líbí se mi, že linux můžete získat zdarma, svobodně a legálně. líbí se mi jeho ideály. líbí se mi, že je vytvořen lidmi pro lidi a lepší svět. líbí se mi, že se neustále zdokonaluje a přitvrzuje konkurenci i mezi placenými operačními systémy. líbí se mi, že linux je demokracie.
X. ostatní
líbí se mi, že pro jakýkoliv program, odkaz nebo aplikaci si mohu zvolit jednoduše vlastní ikonu a to z jakéhokoliv obrázku PNG
líbí se mi tučňák 😀
pokud jste se v článku našli, budu rád, když připojíte své komentáře.
nakonec hádanka pro geniální matematiky – kdo mi spočítá, kolik se mi na linuxu líbí věci, které jsem vzpomněl v tomto článku 🙂
„Babylónská rybka, odříkával tiše Stopařův průvodce po Galaxii, „ je malá, žlutá, trochu se podobá pijavici. Je to snad nejpodivnější tvor ve vesmíru. Živí se myšlenkovou energií, přijímanou nikoli od svého nositele, nýbrž z okolí. Má schopnost absorbovat a zpracovávat na živiny veškeré podvědomé frekvence této myšlenkové energie. Do mysli nositele vypouští své exkrementy v podobě telepatické matrice, vzniklé spojením vědomých myšlenkových frekvencí s nervovými signály přijímanými z řečových center mozku, který vysílá. Praktický důsledek toho všeho je, že když si strčíte babylónskou rybku do ucha, okamžitě rozumíte čemukoliv, ať je to řečeno jakoukoli formou jazyka. Řečová schémata, která skutečně slyšíte, se dekódují podle myšlenkové matrice, kterou do vaší mysli uložila babylónská rybka. Skutečnost, že se něco tak nepochopitelně uži tečného mohlo vyvinout pouhou náhodou, je tak bizarně nepravděpodobnou shodou okolností, že někteří myslitelé se rozhodli považovat to za konečný a ne zvratný důkaz Boží neexistence. Argumentace vypadá následovně: ’Odmítám prokazovat svou existenci,’ praví Bůh, ’protože důkaz je v rozporu s vírou a bez víry nejsem nic.’ ’Jenže,’ namítne člověk, ’babylónská rybka, to byla smrtelná chyba. Nemohla se přece vyvinout náhodou. To je důkaz, že existuješ, a tudíž, podle tvého vlastního tvrzení, neexistuješ. Q.E.D.’ ’Ach jo, to mě nenapadlo,’ řekne Bůh a promptně zmizí v obláčku logiky. ’To to ale bylo snadné,’ libuje si člověk, a protože ještě nemá dost, dokáže, že černé je bílé, a na nejbližším přechodu ho zajede auto. Většina předních teologů tvrdí, že celý tenhle spor je naprostá ptákovina. To ovšem nezabránilo Úlonu Colufidovi, aby nevydělal slušné jmění na knize Bůh to může zabalit, v níž použil této debaty jako ústředního motivu. A zatím nešťastná babylónská rybka tím, že odstranila veškeré překážky v komunikaci mezi různými rasami a kulturami, způsobila víc krveprolití než cokoliv jiného v historii stvoření.“
