jak řešíte chlazení v parném létě vy ?

očekával jsem netrpělivě důležitý dopis z úřadu, který mi byl na základě tohoto přeposílacího institutu zaslán až z dalekých krkonoš (pro přílišně hrdé moraváky - ano, je to stále stejný stát). do mé brněnské schránky dorazila v sobotu dopoledne informace o nutném vyzvednutí nejpozději v pondělí (včetně). z mých předchozích zkušeností pramení - nechoď tam ten samý den, stejně ti ho nedají. šel jsem tedy na jisto v pondělí pro své psaníčko..

začíná přiostřovat, zde se začíná psát ten “správný” (a krvavý) příběh nešťastné české pošty naše královopolská pošta je rozdělena na dvě části pro balíkáře, finančníky a další. na dveřích si přečtete, že vás obslouží přepážka číslo 8 ohledně listovních zásilek v protější hale. jo, poprvé jsem se spletl a vyžádal si od inteligentního automatu (pravděpodobně předělávka ze stroje na kafe) lísteček se špatným číslem. mezi asi 20 požadavky jsem nenašel jediný vyhovující pro “vezvednutí listovní zásilky”, zmáčkl tedy vyzvednutí poštovní poukázky. chyba lávky. mé číslo nebylo ani jednou voláno, přičemž chlapík s číslem hned po mě se již křenil na blondsku za přepážkou číslo 8. prvně před chlapíkem si slečna třídila poštu, napodruhé po chlapíkovi si třídila poštu a když bylo mé číslo opět přeskočeno, došel jsem se odvážně zeptat, jestli jim automat na papírky nevynechává. byl jsem poučen, že si musím vyžádat lísteček skrývající se pod jiným mačkátkem. no jo, zblbnul jsem to..:-|

zahodil jsem tedy čísla 722 a 724 a vyžádal si konečně ten správný lísteček s číslem 726. a hle, už bliká moje čísílko. o to bylo větší mé překvapení, když se na mě kření slečna od přepážky číslo 8, která mě prve poslala pryč vítá mě se slovy “vy snad ke mně nechcete ? co tam tak stojíte a koukáte ?” hm.. slečna je asi smíšek, krátí si pracovní dobu tím, že si střílí ze zákazníků. no budiž..

to jsem ještě netušil, že kolegyně z ranní směny je smíšek o mnoho větší a moji zásilku do vlastních rukou, které jiné ruce, než ty moje otlačené od klávesnice a myši vyzvednout nemohou, na které bylo vyznačeno “vyzvedněte nejpozději 19. května, nebo bude následující den zaslána zpátky” vesele (a pravděpodobně s úsměvem) přibalila do modrého autíčka se žlutým emblémem a nechala zmizet v džungli českých silnic po úžasné E441 (která spíše připomíná papírek s děrovacím kódem) tam, kde je labe ještě anorekticky úzké - daleko pryč z mého dosahu zpět na odesílající úřad !

jej, křenila se opět slečna za sklem, “nechápu, jak je to možné”. vedoucí směny také nedokázala při vyřizování reklamace, na kterou jsem byl křenidlem odkázán, vysvětlit, proč se tak stalo a horentně se mi omlouvala, přičemž mě chtěla připravit o papírek s pokynem pro vyzvednutí a slibovala hory doly, tedy že zavolá tam k nám nahoru (a dolu - rázovitě kopcovitá krajina) a s úřednicemi se dohodne na znovuzaslání tohoto veledůležitého psaní.. když jsem prosil o razítko, které by potvrzovalo svým datem neschopnost instituce česká pošta a mě by částečně exculpovalo (pro nelatináře - zbavilo viny), byl jsem odbyt se slovy, že žádné takové potvrzení se nevydává a tudíž ani já nebudu světlou výjimkou ochoty vůči zákazníkovi.

takže malá rekapitulace - nejprve si ze mě stříleli a posílali mě z přepážky na opět tu stejnou přepážku a nakonec mi řekli, že si se mnou můj dopis jejich vinou hraje na schovávanou..

no co naplat, zvedl jsem tedy sluchátko a za “krásných” 85,- českých kaček (to jsou celý 4 slovy čtyři piva!) z příslušným úřadem v krásném vrchlabí vše vytelefonoval a zjistil, na čem že to jsem. paní byla velmi ochotná a spravila mi náladu z oné poštovní anabáze.

pevně doufám, že při velkém pokroku elektronických médií v dnešní době bude možné co nejdříve se oprostit od nutnosti zvedat zadnici z pohodlného křesla domácí kanceláře a v dešti prosit v místnosti plné kašlajících lidí u přepážky o něco, co stejně bez vlastního zavinění nedostanete..

černá hora v zimě